( Rubrika: postřehy ) Zločin v Polné, důležitý odkaz, i když postrádá šťastný konec

Dvoudílný film Zločin v Polné přinesl hned několik překvapení, v drtivé většině pozitivních. Předně se, dle mého názoru, podařilo natočit kvalitní snímek, který udržel napínavou dramaturgii, dobře vykreslil postavy, jejich roli v tomto historickém případě, atmosféru doby i otazníky, které zůstaly.

Navíc zůstal zakotven v období před vznikem Československa a až na informační závěr nevykresloval případ v nereálně pozitivní pointě. Zároveň je tento film uveden v době, která v mnohém odkazuje na někdejší hysterii a antisemitskou kampaň.

Žádné historické srovnání by ale nemělo být prvoplánové a umělé. Dějiny se sice "opakují", ale ne vždy v tak jasných schématech, v jakých bychom chtěli...

Cenný je film především v tom, že se soustředí na postavu advokáta Auředníčka. Dosavadní pohledy se totiž často upínaly na osud samotného Leopolda Hilsnera či statečnost profesora Tomáše G. Masaryka. Auředníčkova víra ve spravedlnost, odhodlání a zároveň chápaná profesní sebezáhuba je nesmírně silným momentem (i mementem) celého filmu. Hilsner jako člověk na okraji společnosti, často nechápající nic, co se kolem něj děje, také přesně splňuje obraz reality.

A Masarykova statečnost? Prosté důvěřování v nutnost kritického smýšlení ho dovede až k plakátům se šibenicí, trapným popěvkům na jeho adresu a fyzickému napadení. Pokud bychom chtěli být historicky ještě podrobnější, daly by se samozřejmě mnohem barvitěji ilustrovat i jeho úvahy o emigraci z tohoto českého prostředí, Masaryk ale nebyl centrální postavou filmu– a je tomu tak dobře.

Pokud jde o nabízející se aktualizace – osobně je možná překvapivě nevidím v tom, jak dnes vnímáme uprchlický problém. Podobnosti tu jistě jsou – v antisemitismu jako v zaslepené představě o tajemných a zlých Židech versus naše aktuálně mnohdy kusé a zmatené informace o podstatě uprchlické krize. (Jak konstatoval jeden můj kolega: "Dříve než spatříme živého uprchlíka, jsme už schopni v rámci "výměny názorů" metat po sobě kameny sami mezi sebou.")

Ale o to vlastně ani tak nejde. Klíčovým hráčem pro aktualizaci pro mě není Hilsner, do jisté míry ani ne Auředníček – ale právník Baxa, který se rozhodne vynést se na vlně populismu a pověr na politické výsluní. Oblečen do národovecké čamary veřejně ukazuje svoji spolupatřičnost k českému národu, aby pak zneužíval obav a pověr pro svoji popularitu a budoucí kariéru. Ata byla navíc úspěšná, jak i divákovi prozradily stručné závěrečné titulky (stal se primátorem Prahy).

Zločin v Polné byl historicky maximálně věrný, zároveň nezůstal u pouhé popisnosti. Ukázal tvář české společnosti před první světovou válkou. Jednou z nevyřčených otázek po závěrečných titulcích zůstává: Co se stalo s Čechy, kteří malovali Masarykovi na vrata oprátku, když ho o pár let později nadšeně oslavovali jako prezidenta osvoboditele? (Samostatnou kapitolou jsou pak oslavná slova na jeho adresu z úst pozdějšího primátora Karla Baxy...) Jaká to nastala proměna?A nastala skutečně?

Když se blížil závěr filmu, moje děti se mě zeptaly, kdy nastane konečně ten spravedlivý a dobrý konec – žádný ale nebyl.

Snažil jsem se jim vysvětlit, že jestli hledají poselství, ať se dívají na statečnost Auředníčka s Masarykem a ať se varují všech Baxů – v minulosti i dnes. Zachovat si kritický rozum a nedůvěřovat populismu a strachu.

Zdroj: Jihlavský deník, 17.2.2016